Ne, nechápu to. Ono to totiž normálním způsobem uvažování pochopit ani nelze. Říkáte si, když mám zpoždění já a vím, že na mě někdo čeká, tak zavolám a omluvím se, že ano? Ne, v případě pana řemeslníka z příběhu v úvodu článku. Ten se už nikdy neukázal. Zůstaly po něm v bytě obkladačky, které měl v koupelně položit. Dalším paradoxem v tomto příběhu je to, že on za ty obkladačky zaplatil cca 8.000 Kč a nikdy se už neozval. Asi obkladač ALTRUISTA. Bravo!
Další velkou kapitolou je komunikace s řemeslníky. Často si kladu otázku, mluvíme stejnou řečí? Řemeslníkům, se kterými na zakázkách pracuji jsem se naučila dávat tzv. projektovou dokumentaci. Nespoléhám se na to, co bylo řečeno a řadši zadání předám v písemné podobě. Jak se říká, co je psáno, to je dáno. Ne, ani co je psáno v případě některých řemeslníků nemusí platit, protože jejich KREATIVITA nezná mezí. Překvapení jsme pak všichni, já jako autor, nebohý investor a i pan dotyčný řemeslník, který je strašně překvapen tím, že se nám nelíbí, jak hezky to on sám vymyslel!
Takových situací s řemeslníky jsem si při své práci na interiérech svých klientů zažila mnoho. A věřte mi, strávila jsem hodně času uvažováním nad tím, jak tomu porozumět. A k dnešnímu dni se mi to stále nepodařilo.
Zdá se, jakoby tito řemeslníci tvořili velmi specifickou sortu lidí, která má ještě specifičtější způsob uvažování. Jiné vnímání času. Jiný způsob komunikace s lidmi.
A na konec bych se chtěla skutečně upřímně omluvit všem kvalitním a spolehlivým českým řemeslníkům. Vím, že EXISTUJETE a díky, že jste! Ve své praxi Vás potkávám a spolupráce s Vámi mě velmi těší. Prosím pokračujte tak dále, vřelé díky!